Moje
svědectví
Byl
rok 2002 a vracel jsem se domů z čajovny, kde jsem již po mnoho
týdnů diskutoval s mým spolužákem ze střední školy o životě.
Vracel jsem se autobusem 233 z Palmovky. Pršelo a po skle autobusu
stékaly kapky deště. Měl jsem přitištěnou hlavu k oknu
naslouchal jsem dešti a také zvuku motoru. Přemýšlel nad smyslem
života. Kamarád mi ten večer pověděl jako už po mnoho týdnů
vyprávěl o Pánu Ježíši. Viděl jsem na něm nově nabytou
důvěru a radost, která z něho vyzařovala. Ještě rok předtím
takový nebyl. Byl to sobec jako já a s nikým se nebavil. Byl
uzavřený do sebe. Jak je to možné, že se tak rychle změnil? Ten
Ježíš, o kterém vyprávěl skutečně změnil jeho život.
Předtím jsem z něj tuto radost neviděl a nyní je to úplně jiný
člověk. Tedy je to stále ten samý člověk, ale v některých
detailech ho už nepoznávám. A radost šla nejen z něho, ale
některá setkání s dalšími křesťany, která jsem zažil, byla
velmi podobná – viděl jsem radost z jejich života a naději pro
život, kterou jim ta pro mě tajemná osoba Pána Ježíše
přinášela. Už to bylo několik týdnů, co jsem se rozešel s
kamarádkou a hrozně mi to rvalo srdce a přemýšlel jsem nad tím,
že ani vztah s partnerkou nemůže přinést člověku v životě
opravdovou radost. Přemýšlel jsem nad možností Boží existence
a prostě mi to všechno nějak dávalo smysl. Alespoň některé
věci... Bůh může existovat, proč ne? To, že žijeme není jen
tak náhodou. Byli jsme stvořeni z určitého důvodu, stvořila nás
milující bytost zvaná Bůh... stvořila nás Láska pro lásku a
pro Její slávu. Ale je to pravda? Je to skutečné? Není to jen
vymyšlená chytrá filosofie 2 tis. let stará, která je tak
přesvědčivá, protože je tak dlouho promýšlená a znovu a znovu
protřibovaná opakováním a zdokonalovaná novými a novými
rozhovory s lidmi? Na tom ale v tu chvíli tolik nezáleželo.
Důležitější byla ta otázka, zda je to skutečné a pravdivé...
pokud je to skutečně pravda, pokud Ježíš je Pravda, pokud
skutečně zemřel za mě a za moje hříchy, pokud skutečně vstal
z mrtvých a pokud je Bible skutečně Boží slovo pro nás, pak to
je asi úplně nová cesta a úplně od základů to změní můj
život. Jsem na to ale připravený? Jsem připravený být jako ta
Alenka v říši divů? Jsem připravený se vydat na novou cestu a
Kristu, o kterém toho vím tak málo, odevzdat život a důvěřovat
Mu každý den? Ten večer jsem ležel v posteli a poprvé se modlil.
Cítil jsem se usvědčovaný ze sobectví a cítil jsem prázdnotu a
také jsem toužil po naplnění a novém životě. Věděl jsem, že
buď je to konec a nebo je to začátek. Začátek, ale čeho? Ten
jarní večer jsem vydal svůj život Bohu a Pánu Ježíši Kristu a
o rok později jsem byl pokřtěn ve vodě v Církvi bratrské. Od té
doby se toho stalo opravdu hodně, ale chtěl jsem se k tomuto
momentu vrátit, protože věřím, že tu mezi námi a nebo později,
až toto kázání bude někdo znovu číst či poslouchat na
internetu, může být někdo, komu tento moment rozhodování a
nejistoty a touhy a váhání a zápasu může pomoct.
Tématem
této série je Boží slovo je... V uplynulých dvou týdnech Mark
mluvil o dvou aspektech Božího slova. Boží slovo je Bible a
posledně Boží slovo je Kristus. Dnes je na řadě Boží slovo je
svědectví. Pustíme se do jednoho z krásných a pravdivých textů
Nového zákona, kde apoštol Jan ukazuje, co to je svědectví a co
to znamená pro náš život. Jan touží, abychom se zbavili strachu
a nedůvěry. Strachu z vydávání svědectví druhým lidem.
Strachu z otevření našeho křesťanského života hledajícím
lidem z tohoto světa. A také nedůvěry, pokud jsme se ještě
nerozhodli Kristu odevzdat svůj život. Evangelium mění lidské
životy. Je to Boží moc k záchraně každého, kdo věří. Když
každého, pak úplně každého. A když Boží moc, nejsou to jen
chytrá slova, ale je to životní zkušenost a je to Boží moc,
která nás mění. Není to z vůle člověka, ale z Boží vůle,
že se naše životy mění. Doufám, že Ti může toto kázání
pomoci zbavit se strachu a najít radost v Kristu. Doufám, že Ti
pomůže zbavit se nedůvěry v rozhodnutí se pro Krista. Doufám,
že najdeš důvěru ve vztahu s Ním a pokud jsi Mu ještě nevydal
svůj život, že tak učiníš. A pokud jsi tak učinil, že znovu
prožiješ naplnění radostí z evangelia. Jak? Podívejme se
společně do 1. listu Janova, 1. kapitoly, na první čtyři verše.
Kázání
a.
svědectví o Slovu života
1
Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči
viděli, co jsme pozorovali a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně
Slova života: -
2
Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme, a zvěstujeme vám
život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. -
Jan nám pomocí slovního
rébusu sděluje velmi důležitou skutečnost. Je to kruh svědectví.
V prvních třech verších nám sděluje tajemství, jak evangelium
putuje od Boha k člověku a od člověku k dalšímu člověku, až
člověk zažívá radost z Boha. Předně si musíme odpovědět na
otázku. Kdo nebo co je Slovo života? Gramatika originálního textu
nám umožňuje několik možností, ale nejpravděpodobnější a
nejsmysluplnější je poslední z nich. První možnost je, že
slovo života je slovo živé – tedy je to informace, která mění
naše životy. To je jistě pravda, ale to by bylo málo. Může to
být také slovo živoucí, tedy slovo, které má moc změnit naše
životy. Ale jak je tohle možné? Jak může nějaký napsaný text
nebo vyřčené slovo mít nějakou moc? Třetí možností je, že
Slovo života je osoba. Slovem života je Ježíš Kristus. To není
jen spekulace, ale dává to velmi dobrý smysl jak z hlediska
gramatiky, protože druhý pád je spojený s podstatným jménem –
život, Slovo života. Vzpomeňte si na výrok: Já jsem ta cesta,
pravda a Život. A posledně jsme mluvili o Janovu prologu, kde se
píše to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Na tomto místě se
dovídáme, že to Slovo bylo od Počátku. Tedy velmi podobná
myšlenka. Nedivme se, když slyšíme, že dopis 1. Janův napsal
stejný autor jako Janovo evangelium a že jsou první kapitoly
těchto spisů tak podobné. Mluví o Ježíši jako Božím slově.
Mark posledně mluvil o důležitosti slyšení Božího slova. Tím
to ale nekončí, dnes mluvíme o svědectví Božího slova. Boží
slovo nejen slyšíme, ale také vidíme a také se jej můžeme
dotknout. Jak je to možné? Protože slovo není jen verbální
výpověď, ale samotný Ježíš Kristus, jde řeč o Jeho život. A
tento život je možné vidět a také se jej dotknout. Jak? Skrze
svědectví. Jan byl Ježíšův učedník a trávil s Pánem 3 roky
svého života. Na konci svého života, už byl velmi starý,
vzpomíná na život s Kristem, jak Ježíš změnil Janův život a
píše nám. Co nám píše? Píše nám svědectví o Kristu. Proč?
Protože věří, že to nezmění život jen jemu, Janovi, ale také
nám, kteří toto svědectví uslyšíme. Jak tedy můžeme vidět
Ježíše? Odpověď je velmi prostá. Můžeme, resp. bychom měli
Ježíše vidět v životě, resp. změněných životech Ježíšových
učedníků. Tak jako já jsem viděl Ježíše v životě mého
spolužáka nebo vy jistě máte podobnou zkušenost. Tedy nejde jen
o předávání verbálních slov a zvuků a informací, ale jde o
předávání svědectví o životě, o Slovu života. Ježíš
změnil můj život, nyní prožívám obrovskou radost, a proto
toužím, abys i ty o tom věděl a prožil to, co já a měl také
radost, jakou i já mám. Tedy kruh svědectví... Je to jako v
příběhu o Samařance a Ježíši, o které jsme četli. Ona se
setkává s Pánem a pak i její spoluvesničané díky Samařance
přicházejí ke Kristu. Na konci pak říkají: už nevěříme pro
to, že jsi nám o něm pověděla, ale protože jsme ho sami viděli
a slyšeli.
Jan se setkává s Kristem, žije
s ním 3 roky, vidí Ho, pozorně sleduje, co Ježíš dělá.
Pozorně poslouchá, co Ježíš říká. A může se fyzicky
dotknout Jeho života. Na konec nejen Jan, ale i další učedníci
Ježíše. Tomáš po Ježíšově zmrtvýchvstání na Ježíšovo
tělo vztáhl ruku a dotknul se. A vyznal: Můj Pán a můj Bůh. Jan
vydává o tomto setkání svědectví. A díky Ježíši má osobní
vztah s Bohem. Tak jako Samařanka, tak jako vesničané. Kdo má
Krista, má Boha. Kdo má osobní vztah s Kristem, poznal Boha a Bůh
zná Jeho. Už se neptá: opravdu jsem křesťan? Dělám dost proto,
abych byl spasen? Ale místo toho se ptá: Co mám dělat, Pane? Ptá
se, jak můžu zakoušet větší radost z Tebe, Pane? Co mám
odstranit ze svého života, abych Ti byl blíž... Člověk, který
má Krista a Kristus má jeho, ví, že když zhřeší, musí za
Kristem a k Jeho kříži, aby byl opět spojen s Bohem a mohl začít
znovu. Ne dokolečka hřešit, ale být proměněn a proměňován
mocí Jeho Ducha. Tedy Když Jan má vztah s Kristem, má vztah i s
Bohem. A teď co je kruh svědectví? Jan dále pokračuje 3.
veršem...
b.
společenství s Bohem a s církví
3 Co jsme viděli a slyšeli,
zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi.
Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
Tedy
Jan toto svědectví předává i nám. Proč? Abychom my měli také
společenství s ním. Tedy s Janem. Proč? Abychom také my měli
společenství s Ježíšem Kristem? Proč je již jasné: abychom
měli osobní vztah s Bohem. Tedy skrze Jana a jeho svědectví máme
vztah s Kristem a skrze Krista s Bohem.
Pokud
by vám to přišlo zvláštní, podívejte se pozorně do tohoto
slova v 1. Janově 1,1-4. Ale kdybyste byli na pochybách, podívejte
se do jiných biblických veršů, např. Ef 2,20. 20 Jste stavbou,
jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem
sám Kristus Ježíš. Tedy církev je společenství s Kristem. Jak
je utvářeno toto společenství? Je utvářeno svědectvím o
Kristu. Úhelným, základním kamenem Božího chrámu, Kristova
těla, je Kristus sám. Jak víte, Kristus je hlava, my jsme jeho
tělo. Tedy skrze Jana, apoštola, který tvoří základ církve
spolu s proroky – o tom budeme mluvit příště – Boží slovo
je proroctví... jsme Kristovou církví. Tedy skrze Janovo slovo
svědectví jsme se setkali s Kristem. A teď přijde možná pro nás
překvapivá věc. Doufám, že není tak překvapivá, ale je
logická a vyplývá jasně z již řečeného. Protože my se
setkáváme s Kristem prostřednictvím svědectví Jana apoštola,
také druzí lidé se setkávají s Kristem, s naším drahým Pánem
Ježíšem prostřednictvím našeho svědectví. Když vidíme,
slyšíme a dotýkáme se živých životů bratrů a sester v
Kristu, pak vidíme, slyšíme a dotýkáme se Krista. Tím nechci
říct, že jsme všichni dokonalí nebo dokonce že jsme bohové. To
v žádném případě. Jsme lidští a člověčenští až na kost.
Hříchy v našem srdci hulí jako fabriky – vždyť naše srdce je
továrnou na modly. Ale na druhou stranu platí, jak to řekl trefně
jeden drahý bratr kazatel, naše životy jsou pátým evangeliem.
Tedy naše životy jsou svědectvím. Tedy pokud druzí lidé cítí
vůni Krista, cítí i Krista samotného. Když mluvíme slovo
Kristovo a žijeme jako Kristus, pak můžeme očekávat otázky: Jak
to, že žiješ tak a tak? Proč jsi mi pomohl? Proč mě máš rád,
když mě ostatní lidé nemají rádi? Neříkáme pak: no, to já
jen tak. Nebo no, jsme humanista. Ale říkáme pak: Patřím Kristu
a Bůh mě miloval první. A když mě Bůh miloval první, že
poslal svého Syna, abych nechcíp, ale život věčný měl, pak i
Tebe miluji a toužím, abys stejný život v Kristu měl. To je
celé. Nic víc a nic míň. Když jsi Kristův, miluješ jako
Kristus. To je pravdivé černobílé poselství Jana. Proč toto
slovo máme slyšet dnes a proč nám ho, bratře za kazatelnou
připomínáš? Podívejme se na poslední verš našeho dnešního
slova z prvního listu Jana.
c.
radost z Boha a z Krista
4
Toto vám píšeme, aby naše radost byla úplná.
Takže
důvod je krásný a prostý. Aby naše radost byla úplná. Ve
skutečnosti je to ještě úžasnější. Originální rukopisy
říkají jak aby naše radost byla úplná, ale říkají také, aby
vaše radost byla úplná. Takže je to tak, že radost z vydávání
svědectví přináší radost nám, kteří o Kristu svědčíme,
ale také přináší radost vám, kteří svědectví slyšíte a
přijímáte. Tedy když někomu svědčíš svým životem a slovem
o Kristu, máš radost z Boha ty, ale má pak radost i člověk,
který tvoje svědectví slyší, pokud Kristu uvěří a raduje se
pak z Něj. A to je pak dvojitá radost. A to pak stojí za to.
Svědčíme tedy druhým o Bohu, protože to nám i jim přinese
radost. Ne z povinnosti nebo ze strachu, ale z radosti z Boha.
Shrnutí
Pojďme
si to shrnout. O čem jsme dnes mluvili? Mluvili jsme o svědectví.
Boží slovo je svědectví. Je to živé svědectví o Slově
života. Tímto Slovem života není nikdo jiný než Pán Ježíš
Kristus a jeho život, který nám přináší radost a lásku. Jsme
jako křesťané, ale také jako hledající poutníci životem
součástí kruhu svědectví. Bůh posílá Své Slovo života,
Ježíše, svého Syna, aby svědčil mnoha lidem o Jeho lásce pro
svět. V tomto kruhu či posloupnosti života je i apoštol Jan.
Skrze toto Slovo života, Ježíše získává věčný život a
prožívá radost z Boha. A skrze Ježíše zakouší společenství
s Ježíšem, Božím Synem i s Jeho Otcem. A také my, když
slyšíme, vidíme a cítíme toto Janovo svědectví o Kristu,
zakoušíme společenství s Janem, s Kristem i s Bohem samotným. A
pak také druzí, když vidí, slyší a cítí naše svědectví,
zakouší společenství s Kristem a se samotným Bohem. Tak jako v
příběhu o Samařance a Ježíšovi. Samařanka běžela pro její
spoluobyvatele, nadšeně jim svědčila o Pánu Ježíši. Nejprve
věřili jí, pro její svědectví, ale pak se sami přesvědčili,
že je to pravda, když viděli a slyšeli, kdo je Ježíš a že
také změní jejich život. A je to pravda i v mém a věřím i v
tvém životě. Když vydáš svůj život Pánu, budeš se z Něj
radovat. A já se budu radovat s tebou. A pokud jsi již vydal svůj
život Pánu, raduj se z toho, když druhým lidem svědčíš o
Kristu svým životem i slovy. Pak se můžeš radovat ty, i druzí i
já. Můžeme se radovat společně z Krista, který je naše radost.
Vždyť dobrá zpráva, evangelium je Boží mocí k záchraně pro
všechny, kdo věří. Buďme tedy krásným a radostným svědectvím
o Kristu a Jeho proměňující lásce, buďme k Boží slávě tím
pátým evangeliem, radujme se spolu z Božího slova, které je
svědectví nám i druhým. Amen.
