Píseň písní 1

Úvod

Téma erotiky v Bibli

Když se řekne slovo Bible, málo kdo si jako první vybaví erotiku nebo sex. Většina lidí si představí příběh stvoření nebo noemovu archu či výjevy z posledního soudu. Nevím, co si představíte vy? Dnes budeme otevírat mnohdy tabuizované téma erotiky v Bibli. Mnoho lidí ani neví, co se v Bibli píše o erotice a sexu. Kdyby to věděli, asi by je to překvapilo a Bibli by četli častěji. Vzpomínám si na film Univerzální uklízečka. Známý herec, který většinou hraje postavu Mr. Beana zde hraje postavu důstojného vikáře anglikánské církve.

Vesnický farář má manželku, ale mají problémy v milostném životě. Na scéně se objevuje postava hospodyně, která celou domácnost převrací naruby. Jednou, když si vikář připravuje nedělní kázání ho tato hospodyně navštíví v kostele a zbaví ho dotěrné báby, která faráře neustále otravuje se spolkem květin a domnělým spiknutím proti ní. Tato hospodyně – univerzální uklízečka uvádí faráře do tajů milostné erotické literatury – Písně písní...

Co si představíte, když se řekne svatba? Každý z nás si něco představíme, když se řekne tohle magické slovo. Jeden moudrý kazatel řekl, že Bible začíná i končí svatbou. Začíná vztahem prvních lidí, Adama a Evy, člověka a první ženy, která dává život. Bible naopak končí svatbou beránka a církve. Ježíš si jako ženich na konci času přichází pro svou krásnou nevěstu – církev. Je ale na něj církev připravená? Očekává jeho příchod, nebo se zabývá jinými věcmi? Když jsme u obrazu Krista a církve a analogicky muže a ženy, ne nadarmo se říká, že muž i žena splynou v jedno tělo. Stejně tak není náhodný obraz církve jako Kristova těla.

Když otevřeme Bibli přibližně uprostřed, nacházíme jedinečnou knihu, která je také obrazem svatby. Ženichem je moudrý král Šalomoun a nevěstou je Šulamítka, chudá vesnická dívka, která se zamilovala do krále a král do ní. Vztah mezi mužem a ženou začíná zamilovaností, pokračuje chozením a měl by směřovat ke svatbě. Sňatek spojí v jedno dva lidské životy a to až do smrti. Když jsou muž a žena svoji, vstupují na úplně novou cestu životem.

Píseň písní a její interpretace

Píseň písní krále Šalomouna. V hebrejštině vlastně není jasné, jestli je autorem tento podivný král, nebo je tato píseň o něm a nebo je určena jemu. Předložka nám to neřekne jasně. Tak či tak vidíme krásnou milostnou lyriku, píseň oslavující lidskou sexualitu a vášnivou lásku mezi mužem a ženou. Nutno dodat, že tato láska patří výhradně do manželského sňatku, proto jsem zmiňoval svatbu. To, že se jedná o milostnou píseň vidíme z použitého jazyka, milenci si intimně tykají, děj obsahuje tradiční motivy hledání milého/milé, fyzická krása je opěvována bohatými obrazy, které jsou většinou z přírody. Tato kniha rozvíjí naši fantazii, apeluje na naše smysly, zrak, sluch, čich a dotek.

Přesto tento způsob čtení a výkladu není v dějinách běžný. Nejčastější tradiční výklad, ať už židovský či křesťanský je alegorický výklad o Boží lásce k Izraeli. V křesťanském výkladu je to Kristova láska k církvi. Knihu je možné vidět jako sérii svatebních písní, které se zpívaly během týdenní svatby Šalomouna a Šulamítky. Během následujících týdnů se budu snažit hledat spojitost právě mezi milostnou poezií lásky mezi mužem a ženou a láskou Boží k jeho lidu.

Nepřipadá mi vhodné jeden či druhý výklad zavrhovat, ale naopak mi přijde vhodné tyto výklady propojit a uvědomit si hloubku a šířku Biblického zjevení. K této meditaci nad láskou vás v následujících týdnech zvu.

Osnova a struktura knihy pro naši sérii

Osnova knihy a výkladů se dá dobře přirovnat k vývoji vztahu mezi milenci a dá se dobře sledovat, protože je založena na naší zkušenosti ze vztahu mezi mužem a ženou. Knihu jsem podle obvyklého dělení rozdělil do 8 částí. Seznámím vás s prvními čtyřmi, protože ty nás budou v následujících týdnech čekat. Jsou to kapitoly 1 – zrod lásky, kapitola 2 – zrání lásky, kapitola 3 – hledání lásky a kapitola 4 – společenství lásky.

Kontext první kapitoly

První kapitola se dá tématicky rozdělit na 7 částí, v 1-4 touha lásky, 5-6 úskalí lásky, 7-8 nejistota, 9-11 úžas lásky, 12-14 vůně lásky a 15-17 setkání. Jako první promlouvá nevěsta, venkovská dívka, oslovuje zčásti svého milence a z části jeruzalémské ženy (ty snad pochází z královského harému). Tyto ženy tvoří v písni pěvecký sbor. A pak následuje rozhovor mezi nevěstou a ženichem.

Podívejme se teď podrobněji na některé verše z první kapitoly.

Píseň 1 
Úvodní verš je nadepsán: „Nejkrásnější z písní Šalomounových.“

Je až z podivem, že právě král Šalomoun má být příkladem věrné manželské lásky. Kdybychom hledali příklad muže, který měl tolik žen, jako první příklad by nás napadl právě král Šalomoun. Z jeho života se dovídáme, že začal dobře, prosil Hospodina o moudrost, ale později právě pod vlivem lásky k různým ženám holdoval různým kultům a chodil za tím bohem, kterého uctívala žena, se kterou zrovna byl.

Naštěstí máme gramatickou možnost říct, že vzorem věrného života nemusí být Šalomoun, ten mohl buď píseň složit nebo možná právě pro inspiraci jemu byla složena, i když se jí v životě neřídil. Křesťanské manželství předpokládá vztah mezi jedním mužem a jednou ženou. Tak je tomu již od zákazu polygamie z dob Cyrila a Metoděje. Ne jednou ženou a dvěma muži nebo jedním mužem a dvěma ženami, jak je to líčeno v telenovelách, ať už televizních nebo dokonce ze životů nás samotných.

Píseň písní ukazuje jedinečný vztah mezi mužem a ženou, kteří se navzájem milují až ke smrti, nemají rozdělené srdce, jejich srdce, které zapálil sám Hospodin, hoří jeden pro druhého. A právě proto autor složil či autorovi byla složena tato nejkrásnější píseň, píseň písní.

Naše milostná píseň začíná od verše 2 takto:

2 Kéž políbí mě polibkem svých úst! Vždyť lepší je tvé laskání než víno. 3 Příjemně voní tvé oleje, nejčistší olej - tvé jméno. Proto tě dívky milují. 4 Táhni mne za sebou!

Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat.

Tentokrát zpívá žena, která říká, že polibek je lepší než víno. Příjemně jí voní její nastávající. Nechce jej s nikým sdílet a už vůbec se nechce dělit o krále s žádnou z jeho konkubín či žen z harému. Král uvádí tuto dívku do svých komnat, kde je s ní sám. Láska se rodí o samotě. Nepotřebuje k tomu další lidi, čumily, nepotřebuje k tomu další rekvizity a křoví. Vztah mezi mužem a ženou je nádherný a potřebuje prostor k růstu. Pokud má manželství růst, musí si na sebe milenci udělat čas, vzájemně se poznávat a trávit tento čas spolu pravidelně.

To je s náročnou prací a později zvláště s dětmi velká výzva, ale pokud láska má růst a hořet, je to nutné. Muž musí brát svou ženu do svých komnat, nebýt v tu chvíli s nikým nebo s ničím jiným než s ní a věnovat své lásce čas a svou pozornost. To nás učí 4. verš písně písní.

Následuje radostný refrén jeruzalémských žen. Ty se radují z lásky mezi králem a nastávající. Je to obdiv a radost a povzbuzování. To ale probíhá za zavřenými dveřmi. Milenci jsou spolu sami a obdivovatelé nejsou s nimi.

Od 5. verše následuje řeč Šulamítky. Ta si uvědomuje, že je pouhá farmářská dívka. Protože byla nucena pracovat na poli, není tak světlá, jak by náleželo ke královně. Ale přesto si ji král zamiloval a je pro něho krásná. V naší době jdeme do solárka nebo jedeme k moři a tmavou barvu vyhledáváme. Je to znakem bohatých lidí, kteří si to mohou dovolit. Chudí lidé jsou naopak bílí jako stěna. Říct dnes někomu jsi bílej jako stěna není rozhodně kompliment. Nedávno mě oslovil majitel solárka a nabídl mi svoje služby. Pane, vy jste bílej jako stěna. Úplně jsem se zastyděl. Stejně na takové věci nejsem.

Ale v antické kultuře být bílý znamenalo, že jste nepracovali v potu tváře a symbolizovalo to, že jste ve vatě. Tak tomu dnes není.

5 Černá jsem, a přece půvabná, jeruzalémské dcery, jak stany Kédarců, jako stanové houně Šalomounovy. 6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní.

Šulamítka hlídala víno na vinici a vlastní kůži neuhlídala, přesto si ji král zamiloval. Ve verši 7 ona dále pokračuje a její milý odpovídá ve verši 8.

7 Pověz mi ty, kterého tolik miluji, kde budeš pást, kde necháš odpočívat stáda za poledne! Proč musím být jako zahalená poběhlice při stádech tvých druhů? 8 "Jestliže to sama nevíš, nejkrásnější z žen, vyjdi po šlépějích stád a kůzlátka svá pas u pastýřských kolib."

Král označuje svoji snědou nevěstu za nejkrásnější z žen. To nám říká něco důležitého o jejich vztahu.

Za prvé, jsou totálně zaláskovaní. To k první fázi lásky, jejímu zrodu, prostě a jednoduše patří. Když spolu začnou dva lidi chodit, nevidí, neslyší, svět pro ně přestává existovat. Je jen ona. Je jen on. Je to určitá forma přirozeného kolektivního narcisismu, která k první fázi vztahu prostě patří. Z té později procitnou. Horší by bylo, kdyby byla tato uzavřenost trvalá, to by bylo divné. Z výroku „jsi nejkrásnější z žen“ nevyvozujme objektivní parametry, ale spíše subjektivní vztah. Pro manžela platí, že jeho manželka je nekrásnější.

Muži, pokud se díváte po jiných ženách, zanechte toho a hledejte krásu ve svém vlastním domě a na své vlastní ženě! Ta je pro vás ze všech nejkrásnější!

Když žena naopak stojí u zrcadla a ptá se: zrcadlo zrcadlo na stěně, která žena je pro mého muže nejkrásnější? Ať jí pak pro potěchu duše může zrcadlo odpovědět: ty jsi pro svého muže nejkrásnější. Koukání po jiných ženách, milí bratři, je zabiják lásky. Ať už koukáte na porno nebo ve svých fantaziích sníte o ovoci z jiné zahrady, ničíte tím lásku ve vašem manželství. Zamilovaní milenci tenhle problém nemají. Tím spíše je třeba hledat krásu na vlastní ženě.

A nestačí vidět, ale je třeba i ženu neustále ujišťovat, že je pro vás nejkrásnější. Dost moralizování o kráse. Tohle je doufám jasné. Verš 8 to každopádně předpokládá, stejně jako lásku ženy předpokládá verš 7.

Nyní se posuneme do třetí části našeho textu, kde je podle mě úžasná myšlenka, která voní evangeliem. V této části právě naznačíme vztah mezi lidskou láskou a Boží láskou. Odpoutáme se od erotických představ a ponoříme se do Božího slova. Verše 9 až 11 zpívají:

9 Ke klisně vozu faraónova jsem tě připodobnil, má přítelkyně. 10 Půvabné jsou tvé tváře přívěsky ozdobené, tvé hrdlo ovinuté šňůrou perel. 11 Přívěsky zlaté ti uděláme, poseté stříbrem.

Král Šalomoun měl slabost pro koně, měl jich tisíce. Přirovnává krásu ženy ke klisně. Když si ale prohlédneme klisnu, snad nám dojde, že její krása nespočívá ani tolik ve fyzických proporcích, ale ve vnitřní kráse. Je to její vznešenost a půvab. Klisna vyjadřuje podle některých vykladačů milost, krásu a vznešenost.

Nevím, zda by se vám, milé sestry, líbilo, kdyby vás manžel přirovnával ke klisně, asi ne... milí bratři, kdyby vás manželka přirovnala k hřebci, asi bychom si také mysleli své... ale na tomto místě nemusíme číst přirovnání jen materiálně, fyzicky, ale jde jistě také o duchovní metaforu ušlechtilosti a milosti. Proč zrovna milosti? Krása a vznešenost není něco, za co si člověk může sám, je to dar od Boha.

Uvažme, že Šulamítka pocházela úplně z jiných sociálních poměrů než král Šalomoun. Trochu to připomíná pohádku Popelka.

Král se zamiluje do chudé dívky a ta se po peripetiích nakonec stává jeho ženou. Je tam komplikace, v cestě stojí méně půvabná sestra macechy nebo případně jiná zápletka, ale nakonec příběh končí dobře.

A tak je to i v tom našem příběhu s církví a Bohem. Stejně jako si Šalomoun vybral svou nevěstu z řad obyčejných lidí, nevybral si vznešenou královnu ze Sáby, ale Šulamítku, tak si i Kristus vybral svou nevěstu – církev. Když jeho vlastní lid nechtěl, chodil za jinými bohy a Hospodinem pohrdal, rozhodl se Bůh poslat vlastního Syna, aby svět smířil, a tak si vyvolil církev. Církev jsou Ježíšovi učedníci, ti, kdo se v životě řídí Jeho slovem. Ty si z milosti vyvolil. Díky Ježíšově oběti na kříži jsme se my kdysi vzdálení, stali blízcí.

Díky Boží milosti a lásce jsme se stali jeho lidem, jeho církví. Nebýt Božího vyvolení a jeho dokonalého plánu spasení, tak jsme dodnes ztraceni.

Pokud to ještě nevíš, díky Ježíši jsi Božím dítětem. Pokud jsi tuto skutečnost ještě nepoznal(a), modli se k Němu, ať se Ti dá osobně poznat. Ježíš je Král a vyvoluje si Tě jako své dítě. A dobrá zpráva pro nás jako jeho církev je, že o nás stojí.

Není to tolik pro naši krásu nebo dobré skutky, ale je to pro jeho lásku a pro to, kdo on ve své podstatě je. Král Šalomoun dal své chudé nevěstě šperky, tváře ozdobil přívěsky a na krk jí pověsil šňůru perel. Kristus daroval své církvi drahokamy milosti a pravdy. Na této myšlence se na chvíli zastavíme.

V této chvíli se odkloním od přímého významu textu a budu text interpretovat alegoricky, tak jak to dělaly generace tradičních vykladačů. Co to znamená, že Kristus dal své nevěstě šperky milosti a pravdy?

Za prvé, milost. Je jasné, že si spasení nemůžeme nikterak zasloužit. Dárek od krále pochází od něho. Nevěsta si ho nekoupila. Královým rozhodnutím má být zkrášlena.

Milost je, že dostaneme to, co si nezasloužíme. Místo toho, co si zasloužíme, to je smrt za naše hříchy, dostaneme to, co si nezasloužíme a to je spasení. Záchrana od pekla k věčnému životu. Už nemusíme zemřít, nemusíme trpět v samotě a prokletí hříchu, ale jsme vysvobozeni a uvedeni do Božího království. Možná si někdy říkáme, že jako církev za mnoho nestojíme. Ale Boží výrok je, že ty, církvi na Skalce jsi pro Boha vzácná. Jsi pro něho krásná a chce, abys přijala Jeho milost.

Když se někdy snažíme zrealizovat různé projekty a oslovit různé lidi evangeliem a nedaří se nám to. Co kdybychom se na chvíli zastavili a uvědomili si, že lidé jsou zachráněni ne naší aktivitou, ale z Boží milosti. Modlíme se za to, aby Bůh zachránil lidi kolem nás? Pokud ne, měli bychom začít. Protože spasení je z milosti Boží a ne z našich zásluh a z aktivismu člověka.

Za druhé, pravda. Král dává své nevěstě šperk pravdy. Kristus dává své nevěstě, církvi svou pravdu. Co to je? To je Boží slovo. Pravda v Božím slovu není čistě přirozené povahy, ale je nadpřirozeně zjevená. Věříš tomu, že Bible je Boží slovo? Bible nám ukazuje Boží plán s námi.

Pokud má církev být nevěstou Kristovou, je třeba, aby se řídila jeho pravdou obsaženou v Jeho slově, v Bibli. Někdy jsme v pokušení nahradit Bibli nějakými poučkami, ať už z naší zkušenosti nebo ze světa. Ale není nic lepšího, než když se řídíme Božím slovem. Jak říká Žalmista v žalmu 119, ve dne v noci přemítá nad Božími svědectvími a zákonem. Pokud chceme být Kristovou nevěstou, musíme zůstávat v Jeho slově. Ne nadarmo se říká, že církev je nevěsta Kristova Božím slovem obmytá. Je to pravda obsažená v Jeho slově, která nám ukazuje cestu spasení, cestu ke Kristu. Naše zkušenost říká, že si musíme pomoct sami. Ale Boží slovo je pravda a říká nám, že nám může pomoci jen Bůh, Kristus.

Závěr

Nakonec v posledních verších, 15-17 čteme krásné vyznání lásky muže a ženy, nevěsty a ženicha:

15 Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice. 16 Jak jsi krásný, milý můj, jsi líbezný! A naše lůžko samá zeleň. 17 Trámoví našeho domu je z cedrů, deštění cypřišové.

Když jsou oba milenci – manželé, svoji, vyznávají, jak jsi krásná, přítelkyně má, jak jsi krásný, milý můj. Přeji nám, abychom mohli, my bratři o našich manželkách a vy, sestry, o vaši manželech vyznat tyto verše. Jak jsi krásná, jak jsi krásný. A tím krásný(á) není myšlena jen fyzická krása. A když nad námi Kristus vyznává, jak jsi krásná, moje nevěsto na Skalce, kéž můžeme odpovědět, jak jsi krásný, Pane Ježíši. Přijď, Pane Ježíši. Amen.